Prostějov - město oděvního průmyslu

Město Prostějov není známé jen svou historií a architekturou, ale také svým významem v oděvním průmyslu v České republice. Naše vyprávění budou spojovat dvě významné osobnosti - Arnošt Rolný a Jan Nehera. Jejich příběh nás přenese do éry, kdy se město stalo centrem oděvní výroby a módy. Do doby, kdy muži nosili obleky a klobouky a dámy elegantní kostýmy a šaty. Prostě do doby Oldřicha Nového – „Zavřete oči, odcházím.“ Vy je naopak ale otevřete a přichází náš článek 😊

Arnošt Rolný

Pokud rádi šijete, máte rádi módu a zároveň vás zajímá i historie tohoto oboru, tak si určitě nenechte ujít náš nový článek na blogu. Podíváme se v něm do Prostějova, takové Mekky českých šicích dílen a české módy, a seznámíme se se zakladateli oděvního průmyslu v tehdejším Československu. Toto povídání je zároveň taková moje srdeční záležitost a propojka na moji prababičku, která z Prostějova pocházela a pro pana Arnošta Rolného šila. Odtud možná pochází moje zapálení pro ruční práce a šití a látky zejména. Máme to prostě v genech. Z Prostějova pocházela i moje prateta, která byla také švadlena a měla svůj salón. Moje babička také šila a Prostějov je jejím rodným městem. Šití pro ni ale byl už jen koníček, stejně jako pro mě.

Pojďte se se mnou začíst, uvařte si svojí oblíbenou kávu nebo čaj, v klidu se posaďte a výlet do historie může začít 😊

Arnošt Rolný zdědil své povolání po otci Františkovi, který pracoval pro firmu „Mandl“ - první konfekcionářský podnik v Evropě. František Rolný se postupně začal osamostatňovat a získával objednávky z Vídně a dalších rakouských měst. V rozvoji mu hodně pomáhala jeho manželka, maminka Arnošta Rolného, Františka.

Jeho krejčovská dílna se v roce 1894 změnila v podnik, který byl řádně zapsaný do rejstříku protokolovaných firem. František Rolný se tak stal prvním prostějovským konfekcionářem. Této pozice si však dlouho neužil. Zemřel náhle v roce 1902 na otravu krve a zanechal po sobě ženu a čtyři děti. Ale tím náš oděvní příběh nekončí, nýbrž začíná.

Dva starší synové studovali na právnické fakultě, dcera Hedvika navštěvovala pražskou konzervatoř a nejmladší syn Arnošt, tehdy patnáctiletý, dokončoval čtvrtý ročník prostějovské reálky. Jako jediný chtěl pokračovat v otcově práci a jeho firmu dále udržet na trhu.

Firmu prozatím vedla dál maminka Františka a mladý Arnošt se po ukončení reálky vypravil za zkušenostmi do Vídně, kde studoval na obchodní akademii a odpoledne trávil jako praktikant u firmy Neumann a sbíral zkušenosti. Po návratu v roce 1907 začal pracovat v rodinné firmě s názvem „Františka Rolnýho vdova“.

V roce 1914 už vedl sedmadvacetiletý Arnošt Rolný podnik víceméně sám. Poptávka po oblecích však nebyla zatím nijak vysoká. Situace se změnila až v roce 1933, kdy konfekci nakupovalo již 75% obyvatel Československa.

Během první světové války musel však Arnošt narukovat na frontu a nemohl se podniku věnovat. Firmu dál vedla jeho matka. Díky zakázkám na šití vojenských uniforem se jí podařilo podnik udržet a v roce 1920 jej předala synovi. Arnošt chtěl začít podnikat ve velkém. K tomu však potřeboval kapitál, který mu poskytl ředitel prostějovské pobočky Živnobanky Antonín Jaroš. Ten vložil do firmy 400 000 korun a stal se jeho obchodním partnerem. V roce 1933 však odešel do penze a Arnošt se stal jediným majitelem závodu.

Podnik řídil velmi tradičně a manufakturně. Ve výrobní hale byl pouze sklad látek a střihačská dílna. Vždy v sobotu si zde krejčí vyzvedli nastříhané díly na šaty a doma je pak na vlastních strojích zkompletovali a šili. Rolný tak nemusel platit nákladné prostory, topení, světlo atd. Když pak v polovině třicátých let začala stoupat poptávka po jeho zboží, zavedl pásovou výrobu. Zvýšila se tím i jeho konkurenceschopnost, protože v té době byl již na trhu další prostějovský oděvník Jan Nehera, jeho největší konkurent.

Arnošt vyráběl kvalitní pánské a chlapecké oděvy, a to ve třech velikostech a patnácti odstínech. Jeho firmu reprezentoval slogan „Obuv Baťa – oděvy Rolný“ a „Jsme levnější než Baťa“. Ceny u Rolného totiž končily šestkou a u Bati devítkou. Pro reklamní účely si dokonce zakoupil tři letadla, aby byl o krok před Janem Neherou, jehož reklamní slogan „Nehera šije šaty dobře“ znal v republice tehdy skoro každý.

Rolného oděvní sortiment byl na tehdejší dobu široký a moderně označený velikostmi. Zákazník si mohl vybrat ze tří velikostí, které byly označeny písmeny A, B a C. Velikost A byla na silnější postavy, zatím co velikost C na velmi hubené postavy. Zákazníci si však samozřejmě mohli nechat oděv upravit na míru přímo v prodejnách.

Továrník Rolný svůj podnik rozvíjel a vedl až do roku 1945. Už koncem tohoto roku však byl podnik začleněn do národního podniku OP Prostějov. Rolný tak přišel o veškerý rodinný majetek. Zemřel předčasně 24. července 1950, bylo mu šedesát tři let. Komunistický režim jeho rodinu ale perzekvoval dál. Manželka, syn i snacha skončili ve vězení. Syn Arnošt emigroval v roce 1968 do Švýcarska. Začátkem 90. let byl plně rehabilitován a restituoval část majetku. Následně se pokusil o obnovu rodinného konfekčního podniku, ale na předválečnou slávu otcovy firmy se mu již nepodařilo navázat. V roce 1997 pak musel výrobu zastavit úplně.

Za dob největší slávy podniku zaměstnával Rolný 5000 lidí. Všem zaměstnancům platil penzijní pojištění, aby byli zajištěni i po ukončení práce v jeho továrně. V Prostějově vlastnil cihelnu, hotel a také zámeček Bojkovice. Nezapomínal ani na charitu. V roce 1942 za ni dostal titul komtura rytířského řádu Řehoře Velikého, který převzal z rukou papeže Pia II.

Dbal i na vzdělání, a proto po vzoru Bati a Nehery založil vlastní školu – krejčovskou a obchodní. Za druhé světové války zde studovalo 600 frekventantů. Škola byla sice soukromá, rodiče studentů však neplatili, ale studenti za průběžnou praxi nedostávali nic. Podnik jim za to věnoval pracovní i vycházkové šaty. Do tříd nosili uniformy – tmavomodré sako, světlejší kalhoty, košili a vázanku.

Továrník Rolný byl skutečně velmi pracovitý a pro svůj podnik žil a dýchal. Našel si ale také čas na zábavu. Skoro každý večer po práci si zašel se svou manželko Justou na večeři, do divadla, k přátelům nebo na ples. Bavil ho sport, jezdil na koni, hrál fotbal. Nikdy však nezasahoval do politiky. Držel se názoru, že podnikatel by se měl starat hlavně o ekonomiku.

Příště vám povíme zase něco zajímavého o Janu Neherovi, který byl velkým konkurentem Arnošta Rolného.