Jak vombat Luke na kloub hranatému bobku přišel

Jak vombat Luke na kloub hranatému bobku přišel

Milé děti, znáte vombata? Vombat je roztomilý vačnatec a vypadá trochu jako malý medvídek či velké morče. Uhádnete, co je na vombatech to nejzajímavější? To se právě teď dozvíte v pohádce o jednom vombatovi jménem Luke, který pochází z Austrálie.

Luke byl zvídavý a dobrodružný vombatík. Měl moc rád jídlo. A protože rád papal, tak i hodně kakal. Nikdy ale nerozuměl tomu, proč jsou jeho bobky hranaté. Byl však hodně zvědavý a rozhodl se, že tomu přijde na kloub. Ptal se maminky a tatínka, ti však odpověď neznali. Vyzvídal i od kamarádů, strýčků a tetiček, známých..ale marně. Nikdo netušil, proč je jejich trus natolik jiný než u ostatních zvířátek. Luke ale přeci jen chtěl znát odpověď za každou cenu, a proto se rozhodl vydat do světa a najít někoho, kdo mu odpoví.

Sotva se vydal na cestu, potkal naproti sobě skupinu několika skákajících klokanů. V tom shonu si ho všimla klokanice Mia. „Ztratil ses, prcku?“ ptá se Mia. „Dobrý den, já jsem Luke a neztratil jsem se. Hledám někoho, kdo by mi mohl říct, proč jsou vombatí bobky hranaté. Víte to?“ Mia se narovná, zamyslí se..ale nakonec nevěřícně zavrtí hlavou a odskáče zpět ke svým přátelům. „Tak nic, jdu dál..“ pomyslel si Luke. A také šel.

Po krátké chvilce dorazil vombatík do lesa. Na jednom z vysokých stromů šplhal medvídek koala jménem Calum. Luke na medvídka zavolal. Ten ho i z té výšky naštěstí slyšel a slezl za ním dolů. „Ahoj, já jsem Calum. Mohu ti nějak pomoct?“ zeptal se koala. „Ano. Já jsem Luke a hledám někoho, kdo by mi mohl odpovědět. Třeba bys to mohl být zrovna ty. Nevíš náhodou, proč mají vombati hranaté bobky?“ Při takové otázce se koala Calum jen zasmál. „Ty si ze mě střílíš? Vždyť přeci žádný savec nemůže kakat kostky!“ Podle té odpovědi Luke věděl, že ani tady nepochodí. Tak se na koalu Caluma jen usmál, slušně se s ním rozloučil a šel dál.

Luke začal pomalu ztrácet naději, když si našel jeden vyšší vrcholek. Rozhodl se, že se z něj rozhlédne po kraji a zjistí, kam bude směřovat ve své cestě. Za chvilku vyšplhal nahoru, podíval se do dáli a přesto nevěděl, kterým směrem se vydat. Posadil se na kámen a přemýšlel…v tom si všiml hromady kostek. Tedy, nebyly to jen tak nějaké kostky, byla to hromádka bobků jiného vombata. Jak si náš vombatík tu hromadu prohlížel a přemýšlel, vyběhl na něj ten nejstarší vombat v Austrálii jménem Ashton, tvůrce té hromady, a křičí: „Co tu děláš?! Nevidíš, že jsem si to tady označkoval?“ „Já se omlouvám, jen jsem se tu chtěl rozhlédnout. Chodím totiž po Austrálii a hledám odpověď na otázku, proč jsou vombatí bobky hranaté.“ Na to mu Ashton odpovídá: „Ty to skutečně nevíš? Tak se na to podívej..kdyby byly naše bobky kulaté, zkutálely by se dolů.“ Luke se zamyslí a najednou mu to dojde. To je ono! Vombatíci jsou totiž velmi zapomnětliví. Může se stát, že si spletou vlastní noru s jinou. Mohou třeba vlézt do obydlí svého souseda! Proto tělo vombata vytváří hranaté bobky, aby zůstaly stát na svém místě. Najednou se Lukovi ulevilo. Tak dlouho hledal odpověď a konečně!

Celá vombatíkova dobrodružná výprava skončila a vydal se tedy domů. Cestou přemýšlel, kolik dobrodružství během své cesty zažil a kolik kamarádů potkal. A nakonec zapracoval na své hromádce před vlastním domečkem.