Novinky

Jak vombat Luke na kloub hranatému bobku přišel

Milé děti, znáte vombata? Vombat je roztomilý vačnatec a vypadá trochu jako malý medvídek či velké morče. Uhádnete, co je na vombatech to nejzajímavější? To se právě teď dozvíte v pohádce o jednom vombatovi jménem Luke, který pochází z Austrálie.

Luke byl zvídavý a dobrodružný vombatík. Měl moc rád jídlo. A protože rád papal, tak i hodně kakal. Nikdy ale nerozuměl tomu, proč jsou jeho bobky hranaté. Byl však hodně zvědavý a rozhodl se, že tomu přijde na kloub. Ptal se maminky a tatínka, ti však odpověď neznali. Vyzvídal i od kamarádů, strýčků a tetiček, známých..ale marně. Nikdo netušil, proč je jejich trus natolik jiný než u ostatních zvířátek. Luke ale přeci jen chtěl znát odpověď za každou cenu, a proto se rozhodl vydat do světa a najít někoho, kdo mu odpoví.

Sotva se vydal na cestu, potkal naproti sobě skupinu několika skákajících klokanů. V tom shonu si ho všimla klokanice Mia. „Ztratil ses, prcku?“ ptá se Mia. „Dobrý den, já jsem Luke a neztratil jsem se. Hledám někoho, kdo by mi mohl říct, proč jsou vombatí bobky hranaté. Víte to?“ Mia se narovná, zamyslí se..ale nakonec nevěřícně zavrtí hlavou a odskáče zpět ke svým přátelům. „Tak nic, jdu dál..“ pomyslel si Luke. A také šel.

Po krátké chvilce dorazil vombatík do lesa. Na jednom z vysokých stromů šplhal medvídek koala jménem Calum. Luke na medvídka zavolal. Ten ho i z té výšky naštěstí slyšel a slezl za ním dolů. „Ahoj, já jsem Calum. Mohu ti nějak pomoct?“ zeptal se koala. „Ano. Já jsem Luke a hledám někoho, kdo by mi mohl odpovědět. Třeba bys to mohl být zrovna ty. Nevíš náhodou, proč mají vombati hranaté bobky?“ Při takové otázce se koala Calum jen zasmál. „Ty si ze mě střílíš? Vždyť přeci žádný savec nemůže kakat kostky!“ Podle té odpovědi Luke věděl, že ani tady nepochodí. Tak se na koalu Caluma jen usmál, slušně se s ním rozloučil a šel dál.

Luke začal pomalu ztrácet naději, když si našel jeden vyšší vrcholek. Rozhodl se, že se z něj rozhlédne po kraji a zjistí, kam bude směřovat ve své cestě. Za chvilku vyšplhal nahoru, podíval se do dáli a přesto nevěděl, kterým směrem se vydat. Posadil se na kámen a přemýšlel…v tom si všiml hromady kostek. Tedy, nebyly to jen tak nějaké kostky, byla to hromádka bobků jiného vombata. Jak si náš vombatík tu hromadu prohlížel a přemýšlel, vyběhl na něj ten nejstarší vombat v Austrálii jménem Ashton, tvůrce té hromady, a křičí: „Co tu děláš?! Nevidíš, že jsem si to tady označkoval?“ „Já se omlouvám, jen jsem se tu chtěl rozhlédnout. Chodím totiž po Austrálii a hledám odpověď na otázku, proč jsou vombatí bobky hranaté.“ Na to mu Ashton odpovídá: „Ty to skutečně nevíš? Tak se na to podívej..kdyby byly naše bobky kulaté, zkutálely by se dolů.“ Luke se zamyslí a najednou mu to dojde. To je ono! Vombatíci jsou totiž velmi zapomnětliví. Může se stát, že si spletou vlastní noru s jinou. Mohou třeba vlézt do obydlí svého souseda! Proto tělo vombata vytváří hranaté bobky, aby zůstaly stát na svém místě. Najednou se Lukovi ulevilo. Tak dlouho hledal odpověď a konečně!

Celá vombatíkova dobrodružná výprava skončila a vydal se tedy domů. Cestou přemýšlel, kolik dobrodružství během své cesty zažil a kolik kamarádů potkal. A nakonec zapracoval na své hromádce před vlastním domečkem.

Náš běžný život je většinou plný stresu, povinností a věcí, které musíme udělat. Prostě lidově řečeno „honička“. Tak trochu v něm zapomínáme na jednoduché a drobné radosti, které nám ale mohou přinést hluboké uspokojení, relaxaci a pocit štěstí. Jedním z těchto skrytých „pokladů“ je umění háčkování. Ano, háčkování!  A pozor, háčkování není jen pro babičky! I když pro ně je také velmi přínosné, jak se dočtete dále v našem článku. Háčkování je kreativní činnost, která má velmi pozitivní vliv na váš mozek a na celkový stav duševního zdraví. A to už je důvod, proč vzít háček do ruky, nemyslíte? Nejen že vytvoříte něco krásného a originálního, ale ještě se u této činnosti zrelaxujete.

Háčkování – léčivá síla pro mozek

Háčkování není jen o výrobě různých háčkovaných košíků, organizérů, boxů, táců a dalších designových a dekoračních věcí. Je to především cvičení pro váš mozek. Studie ukazují, že pravidelné háčkování může zlepšit paměť, soustředění a kognitivní schopnosti. Právě kombinace vizuálního plánování (jak bude výrobek vypadat), motorických dovedností (háčkování jednotlivých oček) a kreativity (vymýšlení jak a co uháčkuji) poskytuje celou škálu stimulace pro váš mozek, což podporuje zdravé funkce mozku a posiluje mozkové spoje. U starších lidí dokonce funguje i jako prevence proti stařecké demenci. A když si s vaší babičkou sednete a budete háčkovat spolu, tak budete mít ještě příjemný pocit ze společně strávených chvilek.

Háčkování odbourává stres

V dnešní uspěchané době je velmi důležité najít způsoby, jak snížit stres nebo úzkost. A háčkování je jedním z těch nejúčinnějších a nejdostupnějších činností. Stačí se pohodlně usadit do křesla, vzít si s tomu svůj oblíbený čaj, kávu nebo sklenku vína a do ruky uchopit háček a bavlněnou přízi, která je velmi příjemná na dotek. A pak se už jen soustředit na pravidelná očka. Když se ponoříte do háčkování, tak se vaše mysl rázem začne soustředit na jednoduché, opakující se pohyby, což má terapeutický účinek na váš nervový systém.

Tvořivost a sebevyjádření

Háčkování je také umělecký projev, který vám umožní vyjádřit svou kreativitu a individualitu. Háčkování je způsob, jak vyjádřit své vlastní jedinečné já a vytvořit něco krásného, co je jen a jen vaše nebo tím naopak můžete obdarovat své blízké. Budete tak moct tvořit naprosto originální a ručně vyráběné dárky, které mají pro obdarovaného daleko větší cenu, než zakoupená věc v obchodě. Do tohoto dárku je vložena vaše energie, kreativity, duše a láska.

Sociální spojení prostřednictvím háčkování

Háčkování nemusí být jen samotářská aktivita. Může být spojeno i s příjemným sociálním a společenským zážitkem. Můžete se připojit třeba k našemu komunitnímu háčkovacímu klubu PRIMA HÁČKOVÁNÍ, TVOŘENÍ, kde najdete nejen přátele, ale také spoustu rad, tipů, videonávodů a i kurzů, kterých se můžete zúčastnit. Přijďte za námi na naše kurzy a my vás prostě naučíme háčkovat 😊 Odejdete zrelaxovaní, s dobrou náladou, chutí do tvoření a hlavou plnou nápadů.

Shrňme si tedy proč je háčkování tak fajn 😊

• Zlepšuje soustředění – háčkování vyžaduje pozornost na detaily a sledování vzoru, což napomáhá zlepšení soustředění a pozornosti
• Podporuje paměť – pravidelné háčkování posiluje paměťové schopnosti tím, že si pamatujeme různé vzory, techniky a opakujeme je při tvorbě dalších projektů
• Stimuluje myšlení – tvoření nových vzorů a designů při háčkování podporuje tvůrčí myšlení a podněcuje kreativitu
• Zlepšuje jemnou motoriku – pohyby háčkem a přízí posilují jemnou motoriku a koordinaci rukou
• Redukuje stres – háčkování působí jako forma meditace, kde se jednotlivec soustředí na danou činnost a jeho mysl se odvrací od stresujících myšlenek
• Posiluje sebevědomí – dokončení projektu a viditelný pokrok přináší pocit úspěchu a posiluje sebevědomí
• Podporuje sociální interakce – háčkování je i společenskou aktivitou, kde se lidé sdružují ve skupinách či klubech, vyměňují si zkušenosti, vzory a mohou i společně tvořit v příjemné atmosféře

Město Prostějov není známé jen svou historií a architekturou, ale také svým významem v oděvním průmyslu v České republice. Naše vyprávění budou spojovat dvě významné osobnosti - Arnošt Rolný a Jan Nehera. Jejich příběh nás přenese do éry, kdy se město stalo centrem oděvní výroby a módy. Do doby, kdy muži nosili obleky a klobouky a dámy elegantní kostýmy a šaty. Prostě do doby Oldřicha Nového – „Zavřete oči, odcházím.“ Vy je naopak ale otevřete a přichází náš článek 😊

Arnošt Rolný

Pokud rádi šijete, máte rádi módu a zároveň vás zajímá i historie tohoto oboru, tak si určitě nenechte ujít náš nový článek na blogu. Podíváme se v něm do Prostějova, takové Mekky českých šicích dílen a české módy, a seznámíme se se zakladateli oděvního průmyslu v tehdejším Československu. Toto povídání je zároveň taková moje srdeční záležitost a propojka na moji prababičku, která z Prostějova pocházela a pro pana Arnošta Rolného šila. Odtud možná pochází moje zapálení pro ruční práce a šití a látky zejména. Máme to prostě v genech. Z Prostějova pocházela i moje prateta, která byla také švadlena a měla svůj salón. Moje babička také šila a Prostějov je jejím rodným městem. Šití pro ni ale byl už jen koníček, stejně jako pro mě.

Pojďte se se mnou začíst, uvařte si svojí oblíbenou kávu nebo čaj, v klidu se posaďte a výlet do historie může začít 😊

Arnošt Rolný zdědil své povolání po otci Františkovi, který pracoval pro firmu „Mandl“ - první konfekcionářský podnik v Evropě. František Rolný se postupně začal osamostatňovat a získával objednávky z Vídně a dalších rakouských měst. V rozvoji mu hodně pomáhala jeho manželka, maminka Arnošta Rolného, Františka.

Jeho krejčovská dílna se v roce 1894 změnila v podnik, který byl řádně zapsaný do rejstříku protokolovaných firem. František Rolný se tak stal prvním prostějovským konfekcionářem. Této pozice si však dlouho neužil. Zemřel náhle v roce 1902 na otravu krve a zanechal po sobě ženu a čtyři děti. Ale tím náš oděvní příběh nekončí, nýbrž začíná.

Dva starší synové studovali na právnické fakultě, dcera Hedvika navštěvovala pražskou konzervatoř a nejmladší syn Arnošt, tehdy patnáctiletý, dokončoval čtvrtý ročník prostějovské reálky. Jako jediný chtěl pokračovat v otcově práci a jeho firmu dále udržet na trhu.

Firmu prozatím vedla dál maminka Františka a mladý Arnošt se po ukončení reálky vypravil za zkušenostmi do Vídně, kde studoval na obchodní akademii a odpoledne trávil jako praktikant u firmy Neumann a sbíral zkušenosti. Po návratu v roce 1907 začal pracovat v rodinné firmě s názvem „Františka Rolnýho vdova“.

V roce 1914 už vedl sedmadvacetiletý Arnošt Rolný podnik víceméně sám. Poptávka po oblecích však nebyla zatím nijak vysoká. Situace se změnila až v roce 1933, kdy konfekci nakupovalo již 75% obyvatel Československa.

Během první světové války musel však Arnošt narukovat na frontu a nemohl se podniku věnovat. Firmu dál vedla jeho matka. Díky zakázkám na šití vojenských uniforem se jí podařilo podnik udržet a v roce 1920 jej předala synovi. Arnošt chtěl začít podnikat ve velkém. K tomu však potřeboval kapitál, který mu poskytl ředitel prostějovské pobočky Živnobanky Antonín Jaroš. Ten vložil do firmy 400 000 korun a stal se jeho obchodním partnerem. V roce 1933 však odešel do penze a Arnošt se stal jediným majitelem závodu.

Podnik řídil velmi tradičně a manufakturně. Ve výrobní hale byl pouze sklad látek a střihačská dílna. Vždy v sobotu si zde krejčí vyzvedli nastříhané díly na šaty a doma je pak na vlastních strojích zkompletovali a šili. Rolný tak nemusel platit nákladné prostory, topení, světlo atd. Když pak v polovině třicátých let začala stoupat poptávka po jeho zboží, zavedl pásovou výrobu. Zvýšila se tím i jeho konkurenceschopnost, protože v té době byl již na trhu další prostějovský oděvník Jan Nehera, jeho největší konkurent.

Arnošt vyráběl kvalitní pánské a chlapecké oděvy, a to ve třech velikostech a patnácti odstínech. Jeho firmu reprezentoval slogan „Obuv Baťa – oděvy Rolný“ a „Jsme levnější než Baťa“. Ceny u Rolného totiž končily šestkou a u Bati devítkou. Pro reklamní účely si dokonce zakoupil tři letadla, aby byl o krok před Janem Neherou, jehož reklamní slogan „Nehera šije šaty dobře“ znal v republice tehdy skoro každý.

Rolného oděvní sortiment byl na tehdejší dobu široký a moderně označený velikostmi. Zákazník si mohl vybrat ze tří velikostí, které byly označeny písmeny A, B a C. Velikost A byla na silnější postavy, zatím co velikost C na velmi hubené postavy. Zákazníci si však samozřejmě mohli nechat oděv upravit na míru přímo v prodejnách.

Továrník Rolný svůj podnik rozvíjel a vedl až do roku 1945. Už koncem tohoto roku však byl podnik začleněn do národního podniku OP Prostějov. Rolný tak přišel o veškerý rodinný majetek. Zemřel předčasně 24. července 1950, bylo mu šedesát tři let. Komunistický režim jeho rodinu ale perzekvoval dál. Manželka, syn i snacha skončili ve vězení. Syn Arnošt emigroval v roce 1968 do Švýcarska. Začátkem 90. let byl plně rehabilitován a restituoval část majetku. Následně se pokusil o obnovu rodinného konfekčního podniku, ale na předválečnou slávu otcovy firmy se mu již nepodařilo navázat. V roce 1997 pak musel výrobu zastavit úplně.

Za dob největší slávy podniku zaměstnával Rolný 5000 lidí. Všem zaměstnancům platil penzijní pojištění, aby byli zajištěni i po ukončení práce v jeho továrně. V Prostějově vlastnil cihelnu, hotel a také zámeček Bojkovice. Nezapomínal ani na charitu. V roce 1942 za ni dostal titul komtura rytířského řádu Řehoře Velikého, který převzal z rukou papeže Pia II.

Dbal i na vzdělání, a proto po vzoru Bati a Nehery založil vlastní školu – krejčovskou a obchodní. Za druhé světové války zde studovalo 600 frekventantů. Škola byla sice soukromá, rodiče studentů však neplatili, ale studenti za průběžnou praxi nedostávali nic. Podnik jim za to věnoval pracovní i vycházkové šaty. Do tříd nosili uniformy – tmavomodré sako, světlejší kalhoty, košili a vázanku.

Továrník Rolný byl skutečně velmi pracovitý a pro svůj podnik žil a dýchal. Našel si ale také čas na zábavu. Skoro každý večer po práci si zašel se svou manželko Justou na večeři, do divadla, k přátelům nebo na ples. Bavil ho sport, jezdil na koni, hrál fotbal. Nikdy však nezasahoval do politiky. Držel se názoru, že podnikatel by se měl starat hlavně o ekonomiku.

Příště vám povíme zase něco zajímavého o Janu Neherovi, který byl velkým konkurentem Arnošta Rolného.